Když tanec mluví za historii: Cesta do pekla očima mladých tanečníků, 18. 11. 2025

Dnes jsme se třídami IV. A a V. A navštívili mimořádné taneční představení taneční skupiny InMotion – Osvětim s názvem Cesta do pekla, které vzniklo pod vedením hlavního choreografa Robina Valáška.

Už od prvních minut bylo jasné, že nepůjde o obyčejné vystoupení, ale o silný, těžko zapomenutelný zážitek. Celé provedení bylo nesmírně precizní – každý pohyb měl svůj význam, každé gesto se dotýkalo emocí, o nichž člověk často jen čte v učebnicích. Tanečníci dokázali beze slov vyvolat mrazení, které šlo doslova od šíje až do pat, a to po celou dobu představení.

Hudební doprovod byl zvolen s obrovským citem. Zvlášť silně zazněla titulní melodie „Theme from Schindler’s List“ od Johna Williamse, která celému momentu dodala až bolestně krásný nádech.

Ve scénách zachycujících útoky dozorců na vězně dokázali mladí tanečníci i tanečnice předat surovost, ponížení i chlad, který z těchto situací doslova sálal. Nebylo to přehnané ani prvoplánové – spíš přesně mířené, až mrazivě pravdivé. V gestech „dozorců“ byla vidět tvrdost, pohybový tlak a pejorativní, znevažující chování, zatímco „vězni“ reagovali stažením těla, krytím hlavy a zoufalou bezmocí.

Velmi působivé byly i vizuální momenty – děti s rukama na hrudi a zakloněnými hlavami, scény s kufry reprezentujícími náhlé a násilné vykořenění, pozdější výjevy v pruhovaných oděvech připomínajících vězeňské uniformy i závěrečné sevření skupiny u komínové makety se stoupajícím dýmem. Byl to obraz, který dokázal v tichu sálu říct víc než jakákoli slova.

Výkon všech byl neuvěřitelně procítěný, zralý a přitom nesený jemností, která celému představení dodala paradoxní krásu. Něco tak silného a přitom esteticky vytříbeného člověk opravdu nevidí každý den. Je to inscenace, která by obstála i mimo region – klidně i na velkých přehlídkách.

Za dnešní zážitek patří obrovská poklona hlavnímu choreografovi Robinu Valáškovi, který dokázal s mladými tanečníky vytvořit dílo s obrovskou uměleckou i lidskou hodnotou. V dnešní době by něco takového mělo být povinné vidět – pro školy, pro veřejnost, pro všechny, kdo občas zapomínají, kam může vést nenávist a jak důležité je nezapomínat.

A kdyby existovala cena, která hodnotí odvahu, cit a preciznost při zpracování tak těžkého tématu, „Cesta do pekla“ by si ji bez váhání zasloužila.

Ještě jednou – děkujeme. Jan Vavřík